V mlhavém oparu temných uvíznutí

kde oči ti  spaluje sluneční třpyt

a těžký spánek nutí k procitnutí

když bdělost se marně v prstech snažíš zachytit

a srdce na cáry drásáš s o to větší chutí

když víš s jistotou proč a pro koho má bít

a vyslovuješ stále jednu větu bez hlesnutí

a sám ztrácíš se a nevíš co dělat a kam jít

kdy ti smysly svírá křeč dost podobná ochrnutí

a bolestí již  už ničím nelze utišit

je láska na kterou je stoprocentní spolehnutí.

Cit který přesahuje vše co dokážeš si představit...